Nahrej svoji matku

5. listopadu 2006 v 16:01 | žELVA |  lidi
Napsal mi synovec. Je to celkem rozumné dospělé mládě, které se bohužel narodilo v naší praštěné rodince. Nezávidím mu...

Napsal mi synovec. Je to celkem rozumné dospělé mládě, které se bohužel narodilo v naší praštěné rodince. Nezávidím mu...
Vždy, když mi volá, píše, když se vidíme, uvědomím si, jak prostořece pravdivá je scéna ze Samotářů, kdy moderátor rádia chce se svěřit ostatním, jakou má matku. Jako jeden z objektů našeho společného zájmu se synovcem totiž nutně máme také moji matku (a jeho babičku). Přestože máme další společný zájmy (zalíbení v technice, podobný hudební vkus, sportovního ducha -sic!-, blablabla), stačí jedno jediné slovo a už nemusíme dál mluvit (přestože většinou masochisticky dál mluvíme...) - BABIČKA. Mezi mými přáteli historky o mojí matce vyvolávají hurónský smích smíšený s nevěřícnými pohledy. NIKDO nemá takovou maminku a babičku, jakou jsme vyhráli my. Většina z lidí má matky činorodé, přející svým dětem a vnukům to nejlepší pro ně, pečující... Moje matka je lenošivá, přející svým potomkům to, co je nejlepší PRO NI, a starající se hlavně o sebe.
Samozřejmě zjednodušuju. Svoji matku mám ráda a nevyměnila bych ji za žádnou jinou (už jen proto, že při mém štěstí bych narazila na ještě bizarnější exemplář). Nikdo mně však nepřinutí, abych jí volala S CHUTÍ. A to je mi líto.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama