Tak tedy: Nesnesitelně lehké žití

8. listopadu 2006 v 13:22 | žELVA |  přečetli jsme za vás
Nesnesitelná lehkost bytí (Milan Kundera)
Kniha téměř kultovní. Tajemná. Nedostupná. Neznámá. A přeci její základní syžet už několik měsíců po vydání znali všichni, kdo ho znát chtěli. Nyní (po 20 letech) vyšla konečně i v Česku. Skoro neuvěřitelné, že jde teprve o druhé české vydání (ale asi udělali v Torontu tomu prvnímu vydání hodně dotisků, hehe).

Jak se píše v doslovu, je to román o lásce. Ano! Dokonce román o velké lásce, romantický a přeci ze života, román o různosti pohledů na lásku, o lásce tělesné i té duševní, na několika místech by se mohl puritán nechat slyšet, že jde o pornografii, na jiných místech by byl nadšen z opěvování duševního spojení hlavních postav.
Je to ale také román o střední Evropě 2. poloviny 20. století. Takže i o politice. Nebo spíš o "politice" a o nepochopení. Přitom politika z románu nečouhá jako sláma, je jeho součástí, jako už dlouho v žádné knize. Jednoduše k životu postav patří, ať si to přejí, nebo ne. (jako v reálném světě dnešní doby)
Hlavními postavami jsou Tomáš a Tereza, dva chomáčky nervů původem z Čech. On, dle svých slov chorobně závislý na nových a nových sexuálních vztazích, a přitom v duchu připoutaný k ní, ona slabá, věrná a milovaná víc, než si mnozí z nás dovedou představit (a ani to neví)... Příběh jejich velké lásky je ale pouze pozadím pro mnohovrstevnatý moderní román s filosofickým vypravěčem. Kromě mnoha scén lásky (puritán by řekl otevřeně sexuálních), kromě vylíčení devastace středoevropského venkova i města, kromě vylíčení devastace vztahů mezi lidmi (kdy ti, kdo si s režimem nezadali, závidí těm, kdo proti němu stojí otevřeně, i těm, kdo si zadali a jsou u vesel, nezáleží na tom, kdo jaký je, ale kdo je komu prospěšný), kromě exkurze do ciziny, kromě téměř odborného pojednání o kýči a jeho "konzumentech", kteří se jeho konzumací jednoduše jen "bojí smrti" .... Ale co vám to budu všechno vypisovat. Milan Kundera s lehkostí sobě vlastní napsal před mnoha a mnoha lety knihu, která je čitelná a aktuální. Knihu lehkou na čtení (ovšem jen ve smyslu snadně čitelnou, rozhodně ne ve smyslu soft čtení, lehkého a bez nároku na intelekt čtenáře), skoro NESNESITELNĚ LEHKOU. Vysmál se v ní každému šosákovi, který by chtěl ostatní řadit do škatulek a vysmál se i sám sobě.
Výborné čtení! (srovnám teď nesrovnatelné: Pavel Kohout, který celý svůj romanopisecký život píše o tomtéž, totiž o tom, jak středoevropský poválečný osud deformoval lidské charaktery a jak přesto některé zdeformovat nedokázal, spíše je vycizeloval, má svoje romány ve světle právě přečteného těžkopádné. Skoro by se dalo říci, že čeští čtenáři, kteří neměli přístup ke kunderovu dílu, mohli by Kohouta považovat za jakéhosi "zvěstovatele", který jim přinášel Kunderův styl podivuhodně zkreslený a ohranatělý. To říkám z pozice člověka, takto Kohoutem oklamaného a smířeného s tím.)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama