Fenomén jménem Web 2.0 no.2

2. února 2007 v 15:12 | žELVA |  přečetli jsme za vás
Druhá půlka článku z Respektu (blog.cz má omezení pro grafomany :-) ).

Tenkrát na MySpace
V provinčním městečku Lancester v Pensylvánii nebylo počátkem 90. let dvakrát co dělat. Danah Boyd zkoušela všechno možné, aby se zabavila: poslouchala hudbu, bubnovala v pochodové kapele, hrála ochotnické divadlo, editovala školní noviny. Ale jenom jediná věc jí dávala pocit, že žije ve velkém světě, za hranicemi maloměsta - školní počítač. Už v dřevních internetových dobách (1994) na něm vytvořila a spravovala stránku s feministickými texty, psala e-maily a seznamovala se s lidmi, které z reálného života neznala. To jí bylo sedmnáct. Po střední škole odešla studovat počítačovou vědu a v lednu 2003 ji osud zavál do San Francisca. Město se tehdy ocitlo v epicentru nového fenoménu, významem srovnatelného s tím, který tu o čtyřicet let dříve ve svém knihkupectví rozjížděl Lawrence Ferlinghetti. V internetových kavárnách bylo rušno, lidé chatovali ostošest a mluvili o zbrusu novém typu internetové aktivity. Danah Boyd začala poslouchat a přidala se k nim.
Budoucím králem nového trendu nazývaného social networking (sociální síťování) se měl stát server MySpace.com. Vyprávět příběh jeho zrodu by byla ztráta času. Je to jako s YouTube, jen škrtněte garáž a místo tří kamarádů dosaďte dva. Stránku, kterou weboví odborníci dodnes považují za graficky značně nepovedenou, si během dvou let oblíbilo přes sto milionů uživatelů, předběhla dokonce Google v dostizích o nejnavštěvovanější web světa a v červenci 2005 ji za více než půl miliardy dolarů koupil mediální magnát Rupert Murdoch. Sklidil za to tehdy i dost úsměšků, protože byznys byl nejistý a Murdoch si navíc o pár let dříve popálil prsty na špatných obchodech během tzv. internetové bubliny. Po loňském létě, kdy uzavřel smlouvu se společností Google na prodej reklamy za 900 milionů dolarů, už se mu nesměje nikdo.
V čem spočívá kouzlo MySpace? Tuhle otázku si ve světě kladl leckdo. Na první pohled je to jednoduché, ale když Američané zjistili, že se do tohohle virtuálního světa během dvou let nastěhovala drtivá většina jejich dětí, došlo jim, že tomu vlastně nerozumějí, a začali si dělat starosti. Danah Boyd, zasvěcená akademička, kterou list Financial Times nazval "nejvyšší kněžkou internetového přátelství", byla jedním z mála lidí, kteří věděli, co se doopravdy děje.
Volání identity
Na MySpace si může kdokoli, komu je víc než čtrnáct let, vytvořit vlastní profil. Pověsí si tam fotku, pár oblíbených písniček, napíše, jaké má zájmy a koho doopravdy, ale doopravdy nemůže vystát. Někdo jiný - ať už vás zná z reálného života nebo ne - se na vaši stránku koukne, napíše krátké hodnocení nebo připomínku (v tomhle nemožným svetru se nefoť...) a nabídne vám internetové přátelství. Vztahy se řetězí, přátelé si navzájem posílají vzkazy, povídají si on-line. Vytvářejí jakousi sociální síť. (Na stejném principu profilů a kamarádů na serveru fungují také hudební skupiny.)
Vypadalo to nevinně, ale jen do chvíle, než američtí rodiče zjistili, že jejich děti na MySpace prostě párkrát za den "musejí být". A to takřka všechny: statistiky říkají, že přístup k webu má 82 % amerických dětí a vychutnávají ho plnými doušky. (Celkem stráví ve společnosti elektronických přístrojů průměrné americké dítě 6,5 hodiny denně a My Space patří k jasným favoritům.) K tomu se přidalo několik nešťastných událostí, kdy se na webu objevily sexuální návrhy a jednu čtrnáctiletou dívku přesvědčil o pět let starší mladík ke schůzce a svedl ji. Murdoch reagoval posílením bezpečnostních opatření, ale stále se mu nedařilo zabránit tomu, aby mu přihlašující se děti lhaly o svém věku a tím se dostávaly do méně chráněných zón serveru, kde mohou narazit na erotické fotky nebo nabídky sexuálních predátorů. "Když jsme dostali člověka na Měsíc, neříkejte mi, že nedokážeme tohle," zlobil se na Murdocha ministr spravedlnosti státu Connecticut Richard Blumenthal a nebyl sám. Některé školy zablokovaly přístup na MySpace na školních počítačích, jiné - církevní - dokonce přistoupily ke kontroverznímu kroku a zakázaly svým žákům připojovat se na server i doma. Dvaadvacet generálních prokurátorů jednotlivých zemí žádalo přísnější omezení přístupu na MySpace a nakonec jim vyhověl konzervativní senátor Michael Fitzpatrick - protlačil Senátem zákon, který přináší velké restrikce a v podstatě zakazuje školám i knihovnám dovolovat přístup na stránku. O svobodě v Murdochově impériu musí ale ještě rozhodnout Kongres.
Když si člověk na MySpace otevře profil Danah Boyd, rozezní se na úvod tóny známé protibushovské písně od Pink Hey, Mr. President. O názoru akademičky na konzervativní normy tedy máme jasno dopředu. Výzkumná práce, které se Danah Boyd poslední čtyři roky věnuje, ale žádnou ideologii nevykazuje: spíše velkou zasvěcenost a pochopení toho, co se na síti doopravdy děje. Díky dlouhodobému pobytu na serveru má Danah zprostředkovaný přístup k více než milionu "přátel" a dlouhodobě se zajímá o jejich motivy a názory. Zjistila překvapivé věci. Virtuální prostor společenské sítě se stal místem, kam se pro teenagery přesunul proces hledání identity a socializace. Uznání ostatních, hledání svého místa ve skupině, vymezování teritoria, soutěže, kdo dál dočurá - všechny tyhle obvyklé rituály dětství a dospívání se z parků a náměstí přestěhovaly na síť a převlékly se za vylepšování osobních profilů, snahu vypadat co nejvíc cool a být dostatečně často na drátě.
"A je to zdravé?" zeptal se nedůvěřivě redaktor Fox News, když Danah Boyd zpovídal. "Oni to dělají proto, že jim nic jiného nezbývá," odpověděla mu. "Webové stránky nahradily veřejné prostory jako parky a centra měst, které už pro ně nejsou dostupné." Realitou amerického adolescenta se totiž stalo, že ven na hřiště se pro samé kroužky, učení a obavy rodičů o jeho bezpečnost nepodívá. MySpace je místem, kde může být svobodný a svůj. Svou teorii Danah Boyd potvrzuje i zajímavým detailem z fungování serveru: drtivá většina dospívajících se tu nepoflakuje vydaná napospas predátorům, ale komunikuje v uzavřených skupinkách lidí, kteří se znají ze školy. A případné sexuální návrhy háže zkušeným pohybem myši rovnou do koše.
Velký experiment
Od chvíle, kdy poprvé zazněl termín Web 2.0, se v médiích objevují otázky, jestli nejde jen o další internetovou bublinu, která skončí stejně neslavným krachem jako ta předchozí z přelomu tisíciletí. Naznačuje to třeba britský týdeník The Economist, podle nějž je rizikem, že "dvojkové" servery vznikají příliš nahodile bez obchodního plánu a často se navzájem dublují. Ale většina komentářů je ohledně budoucnosti spíš optimistická. Dnešní webové komety jsou totiž většinou relativně nízkorozpočtové projekty, do nichž nikdo nepumpuje přehnané dolarové investice v nereálném očekávání. A i kdyby některé z nich zkrachovaly, duch Webu 2.0 se neztratí a prázdné místo brzy zaplní někdo jiný. V poslední době vidí v nových projektech velký příslib hlavní hráči světového internetu a skupují je ve velkém.
Slibné vyhlídky představuje Web 2.0 třeba pro veřejnou kontrolu politiky. Zatím je prokázal před loňskými kongresovými volbami v USA, kdy YouTube přistihl konzervativního kandidáta George Allena při rasistické urážce asistenta svého politického rivala a postaral se mu o volební porážku. A na obzoru se rýsují i sofistikovanější způsoby. Šéf nevládní organizace Urban Logic Bruce Cahan má například v plánu vytvořit systém provázání veřejných databází, který by umožňoval snadnou kontrolu politiků tím, že by vedle sebe postavil data o tom, od koho dostávají příspěvky na kampaň a jaké zákony, případně dotace pak ve prospěch svých chlebodárců schvalují. V pěkném interaktivním kabátě to může být mocný hybatel mínění voličů.
Velkými slovy by se mělo šetřit, Web 2.0 ale zatím opravdu mnoho slibuje a rizik se nezdá být tolik. A přestože se o něm nejvíc mluví v USA, kde většina projektů vzniká a kde také žije většina uživatelů, regionální a jazykové mutace se těší obrovské popularitě v řadě dalších zemí od Brazílie po jihovýchodní Asii. Časopis Time svůj esej o soumraku éry velkých mužů končí vzletně: "Web 2.0 je masivní společenský experiment a jako každý takový může špatně dopadnout. Není pro něj žádná cestovní mapa. Ale rok 2006 nám dal určitou představu. Je to příležitost, jak vytvořit nový druh mezinárodního porozumění, ne mezi politiky nebo mezi velikány, ale mezi občanem a občanem, člověkem a člověkem.
Deset tipů z Webu 2.0
Flickr.com
Internetové fotoalbum. Kromě publikování snímků je možné přidávat poznámky a klíčová slova. Návštěvníci mohou snímky podle klíčových slov vyhledávat, fotky komentovat a autory si přidávat mezi své "přátele". Flickr nyní patří firmě Yahoo!.
last.fm
Systém pro doporučování hudby. Služba sleduje, co posloucháte, vytváří statistiky, podle získaných údajů doporučuje další hudbu a vytváří vám osobní rádio.
reader2
Knižní obdoba last.fm. Do systému zadáte knihy, které jste přečetli, a služba vám doporučuje další. Profily jsou opět veřejně přístupné a propojené.
LinkedIn.com
Stránka pro budování obchodních kontaktů. Vytvoříte si svůj profesní životopis a do svého profilu si přidáváte přátele a kolegy. Zobrazí se vám i profily přátel vašich přátel a díky tomu získáte kvalitní síť pracovních kontaktů (na přátele přátel by měl být větší spoleh) nebo naopak někdo osloví s pracovní nabídkou vás.
digg.com
Lidé vkládají odkazy na články, které je zaujaly. Ostatní pro ně mohou hlasovat a čtenáři se tak stávají editory své vlastní společné titulní stránky.
37signals.com
Programy, které pomáhají organizovat
vaši práci: systém pro řízení projektů, plánování úkolů, komunitní kalendář nebo chat pro profesní účely.
docs.google.com
Internetová verze textového editoru (jako je Word) nebo tabulkového procesoru (Excel), která je ideální pro kolaborativní psaní. Přímo uvnitř internetové stránky můžete psát článek, a navíc jej můžete sdílet s ostatními. Všechny změny se uchovávají a lze je mezi sebou porovnávat.
bloglines.com
Takzvaná čtečka. Uživatel zadá stránky, které ho zajímají. Pokud se na nich objeví nový titulek, zobrazí se v Bloglines. Všechny články tak chodí na jedno místo a díky tomu nemusíte neustále kontrolovat desítky stránek.
rollyo.com
Personalizovaný vyhledávač internetových stránek. Uživatel si nastaví stránky, které ho zajímají, a vyhledávač pak hledá zadaná slovní spojení pouze na nich. Kdokoli si tak může postavit "svůj Google", šitý na míru svým potřebám.
netvibes.com
Zcela "překopávatelná" úvodní stránka. Můžete si nastavit, kde se vám má co zobrazovat (na jedné stránce zprávy z oblíbených serverů, e-mail, počasí, vyhledávání, poznámky, kalendář atd.). Hýbat se dá s čímkoli - stačí kliknout myší a okno přetáhnout na nové místo. Můžete si tak vytvořit svůj osobní internetový portál.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama